Vliv pohybové aktivity na lidský organismus VI – Metabolismus a žlázy s vnitřní sekrecí

Látková výměna (metabolismus) je velmi širokou kapitolou. Na metabolismu živin se podílí celá řada enzymů a hormonů vyráběných žlázami s vnitřní sekrecí (štítná žláza, slinivka, nadledviny atd.). I zde se jedná o křehkou rovnováhu, která může být snadno narušena. Ne nadarmo jsou poruchy metabolismu – cukrovka, obezita, nerovnováha hladin krevních tuků a zvýšený krevní tlak (tzv. metabolický syndrom) jedním z nejčastějších onemocnění současné populace s fatálními následky ve formě srdečního infarktu, mozkové příhody či ucpání tepen dolních končetin.

Pravidelná pohybová aktivita prokazatelně snižuje výskyt diabetu 2. typu změnou tělesného složení, zlepšením citlivosti buněk na inzulin, zlepšením vstřebávání glukózy buňkami. Tento pozitivní přínos se týká jak prevence, tak vlastní léčby cukrovky.

Při aerobní zátěži dochází především ke spalování tuků, resp. poměr mezi spalováním cukrů a tuků se posouvá ve prospěch tuků. Tím dochází ke změně tělesného složení a snížení zásob tuků. Také se upravují poměry tuků v krvi. Stoupá hladina „hodného“ HDL cholesterolu a klesá hladina „špatného“ LDL cholesterolu a triglycidů. Pravidelná aerobní zátěž tedy vede jak ke změnám zevně patrným – redukci hmotnosti, tak vnitřním – k úpravě poměrů krevních tuků.

O vlivu pohybu na krevní tlak jsme se zmiňovali u srdce. Zde jen stručně – pohybová aktivita vede ke snížení systolického („horního“) i diastolického („dolního“) tlaku.

Stručné shrnutí účinků pohybu na metabolismus:

• Prevence i léčba metabolického syndromu (obezita, cukrovka, krevní tuky, krevní tlak)
• Zlepšení poměru hladin krevních tuků
• Redukce hmotnosti při obezitě
• Prevence a terapie cukrovky (diabetu)