Pohybová aktivita u dětí 4. – otázka svalové síly

Aerobní výkonnost (kondice), o které jsme se zmiňovali dříve, vyjadřuje celkový stav organismu. Naproti tomu svalová síla se vztahuje obvykle ke skupině svalů, které mají podobnou funkci (například svaly ohýbající loket – biceps, brachioradialis, brachialis), velmi zřídka k jednomu svalu. Vzhledem k různému zatěžování svalových skupin (různé sporty, koníčky, později práce) je jasné, že síla mezi nimi kolísá. Může se tedy stát, že jedno dítě má výrazněji silnější svaly dolních končetin než horních, jiné dítě to může mít zase naopak. Podobně mohou být výrazné stranové rozdíly u jednoho dítěte. Například pokud bude hrát tenis, bude svalstvo paže, ve které drží raketu výrazně silnější než na druhé paži, přičemž svalstvo nohou bude symetrické.

Svalová síla roste paralelně s růstem těla a s růstem svalové hmoty.  V období před pubertou je vývoj síly podobný u obou pohlaví, nicméně u chlapců je přesto o něco vyšší. Tento rozdíl mezi pohlavími se objevuje především u svalů pletence ramenního, méně výrazný je na trupu a prakticky není patrný na dolních končetinách. V období mezi 12. a 14. rokem se výrazněji zvyšuje síla u chlapců, zatímco u dívek zůstává průběh beze změn nebo se zvyšuje jen omezeně. Když vedle sebe postavíme dva stejně vysoké chlapce, mezi kterými bude věkový rozdíl cca 1,5 roku, můžeme zjistit rozdíl svalové síly o 5-10% ve prospěch chlapce staršího.

Velmi zajímavým obdobím z hlediska růstu síly je puberta. Existuje skupina chlapců, kteří mají časnější nástup a rychlejší průběh puberty. Pokud pravidelně trénují, mají větší přírůstky svalové síly než jejich vrstevníci s pozdějším a pomalejším průběhem puberty. Mohou se tedy chlubit větší sílou, rychlostí i výkonností. Této výhody si ale užívají jen dočasně, protože výkonnost obou skupin se postupně s ukončením růstu vyrovná. Dokonce ti s pomalejším zráním na tom mohou být ve výsledku lépe, protože jejich motorické návyky se lépe upevnily. U dívek průběh puberty znamená současně i větší přírůstek tuku, což je může někdy odrazovat od pokračování ve sportu.

Dříve hodně diskutovanou otázkou byl trénink vzpírání před pubertou. Podle starších názorů byl silový trénink v dětském věku před pubertou nevhodný, protože údajně hrozilo poškození zóny růstových chrupavek v dlouhých kostech. Nicméně žádné důkazy nebyly dosud předloženy. Dalším argumentem bylo, že trénink síly před pubertou je zbytečný, protože hlavní období, kdy dochází k prudkému růstu svalstva, je až puberta. Ukazuje se však, že posilovací trénink může být přínosný i pro dětský věk, byť je výsledek tréninku o něco horší než po pubertě. Výzkum ukázal, že když 12-13-ti leté děti “posilovaly”, vzrostla u nich tréninkem síla o 13-30%. Když byla tato skupina porovnána s dětmi, které necvičily, byl rozdíl svalové síly mezi oběma skupinami vysokých 70%.

Zajímavé je, že silový trénink u chlapců před pubertou ovlivnil pouze svaly trupu, zatímco po pubertě i svalové skupiny končetin. Pozitivní ovlivnění svalů trupu má význam v léčení poruch vadného držení těla v průběhu rychlého růstu.

Na závěr uveďme doporučení Mezinárodní federace sportovní medicíny (FIMS) k tréninku síly u dětí:

• Při nácviku se má dodržovat předepsané technické provedení
• Velikost a hmotnost posilovacích zařízení a jiných technických nástrojů mají odpovídat hmotnosti cvičenců
• Odporová cvičení mají odpovídat zvolené sportovní disciplíně
• Odporový silový trénink má být doplňkem jiných forem tréninku, nikoli hlavním obsahem
• Cvičení se má provádět v plném rozsahu kloubní pohyblivosti
• U cvičenců mladších 15-ti let se nedoporučuje používat maximální hodnoty síly
• Každá tréninková lehce začíná a končí rozcvičením flexibilního charakteru

Předchozí díly miniseriálu:

Pohybová aktivita u dětí 1. – vliv na růst a vývoj

Pohybová aktivita u dětí 2. – otázka vytrvalosti

Pohybová aktivita u dětí 3. – otázka anaerobní zátěže