HLÍVA ÚSTŘIČNÁ

Pleurotus ostreatus
Pinggu
Pleurotus

HLÍVA ÚSTŘIČNÁ

Latinsky: Pleurotus ostreatus

Čínsky: Pinggu

Japonsky: Hiratake

Čeleď: Pleurotaceae

Droga

Houba

Chuť

Sladká, palčivá

Povaha

Mírně teplá

Tropismus

Játra, žaludek, slezina

Účinky dle tradiční čínské medicíny

  • Posiluje slezinu, odstraňuje nadměrné vlhko
  • Doplňuje čchi
  • Zmírňuje křeče
  • Vylučuje větrná chlad
  • Ničí parazity
  • Posiluje cévy

Použití

  • Má tonifikační vliv na organismus při fyzickém i duševním vyčerpání, pozitivní vliv při stárnutí, má antioxidační účinky
  • imunostimulačníantialergické účinky (astma)
  • Dobře působí při infekčních onemocněních - chřipce, angíně, nachlazení
  • Má výrazné protinádorové účinky
  • Užívá se v prevenci kardiovaskulárních chorob (infarkt myokardu, mozkové příhody), snižuje krevní tlak
  • Využívá se při léčbě artritid, ztuhlosti šlach, svalů končetin
  • Podporuje tvorbu buněk kostní dřeně, lze použít u anémie
  • Zlepšuje růst kostí, využívá se při osteoporóze
  • Snižuje hladinu cukrutuků v krvi, reguluje hmotnost
  • Příznivě ovlivňuje funkci jater, chrání žaludeční sliznici
  • detoxikační účinky na organismus
  • Má dobré výsledky při léčbě dermatóz - alergické projevy, vyrážky, ekzémy
  • Dále se používá u hemoroidů a křečových žil
  • Zlepšuje růst vlasů

Doporučené kombinace

Dávkování

  • Doporučená denní dávka 5-10 g

Stručný popis

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus, oyster mushroom) je dřevokazná chutná houba, kterou je možné najít i u nás, navíc je běžně prodávaná i v supermarketech. Houba má jméno dle svého tvaru a barvy, připomíná totiž ústřici. Hlíva má klobouk o průměru 5–35 cm. Mladé houby ho mají plochý, později se vyklenuje a nabývá podoby ústřice s šedou až modrošedou barvou. Hlíva roste v trsech, které mohou mít i několik kilogramů.

Ve volné přírodě se vyskytuje od května až po zimní měsíce, pokud teplota příliš nekledá, a to hlavně v listnatých lesích. Hlíva je také komerčně pěstována, neboť je po ní velká poptávka. A to nejen jako po potravině, ale hlavně jako po prostředku, který může zlepšit naše zdraví. Hlívu využívá po staletí tradiční čínská medicína, první psané záznamy jsou již v Shennong Bencao Jing materii medice tradiční čínské medicíny. Její umělé pěstování se datuje do roku roku 199 n. l.Pro evropský kontinent byla houba poprvé popsána v roce 1775, a to N. J. Freiherrem, dánským přírodovědcem. Pojmenoval ji Agaricus ostreatus. Změnu jména provedl německý mykolog P. Kummer.

Jak si popíšeme v dalším textu, hlíva má mnohé účinky, které jsou pro člověka velmi prospěšné. Ty samozřejmě závisí na složení houby. Obsahuje velké množství bioaktivních látek. Některé vám přiblížíme.

Převzato z: cinskyherbar.cz

Obsahové látky

Sacharidy a vláknina

Jednou z nejdůležitějších součástí hlívy jsou polysacharidy, tedy složené cukry. Existuje mnoho druhů, včetně nerozpustné vlániny (celulóza, chitin). Tato se ve střevě nerozkládá, není strávena, ale slouží jako zdroj „potravy“ střevní mikroflóře (slouží jako prebiotikum), udržuje ji tak zdravou, a také podporuje střevní peristaltiku. Je tedy prevencí zácpy.

Více jsou ale v hlívě eněné rozputné polysacharidy,  a to hlavně beta glukany. v hlívě můžeme najít jak α, tak β- glukany s větvením (1→3), (1→6). Nejstudovanějším glukanem je bezesporu pleuran, který má výrazné imunostimulační a protirakovinné účinky. Krom složených cukrů je možné z hlívy extrahovat i monosacharidy, nejvíce je v ní glukózy a galaktózy.

Dalšími sacharidy a cukernými sloučeninami v hlívě jsou manany, xylany a galaktany. Hmotnost polysacharidů v sušině hlíva je 37−48 g/100 g houby.

Bílkoviny

Není typické, aby byly v rostlinné říši přítomné kvalitní bílkoviny, pomineme-li semena. U hub je to jiné. Hlíva obsahuje velké množství aminokyselin, tj. stavebních prvků bílkovin, z některých je možné v době nedostatku glukózy tutu vyrobit. Hlíva obsahuje i esenciální aminokyseliny, které si tělo neumí samo vyrobit. Hojně zastoupenými aminokyselinami jsou např. kyselina glutamová a aspargová, tyrosin, alanin, arginin, histidin, glycin, serin, leucin, tryptofan, prolin, metionin, valin, cystein...

Pro hlívu jedinečné jsou bílkoviny nesoucí název ostreolysin a pleurotolysin, obě bílkoviny mají cytolytický účinek. Dokážou narušit buněčnou membránu, která obsahuje cholesterol a sfingomyelin, vytvoří v ní póry. To ovšem znamená, že buňka umírá. Při konzumaci ovšem není nutné se bát, že bychom si ublížili. Aby se tyto účinky projevily, museli bychom jíst hlívu na desítky kilogramů.

Mezi bílkoviny hlívy patří také enzymy, jsou to aktivní bílkoviny, které pomáhají syntetizovat, modifikovat či degradovat různé substráta. Velmi důležitá je právě poslední zmíněná vlastnot, tedy degradace, např. lignocelulolytické enzymy, které, jak již název napovídá, štěpí lignin a jeho sloučeniny, např. laktáza, manganáza, dále pak jsou to hydrolytické enzymy, např. celuláza, tanáza, xylanáza. Nemůžeme také opomenout enzymy, které umí neutralizovat volné kyslíkové radikály a snižovat tak oxidační stres, tj. superoxiddismutáza, kataláza, peroxidáza…

Lipidy

V hlívě jsou také zastoupeny mastné kyseliny. Větší zastoupení mají nenasycené mastné kyseliny, které podporují lidské zdraví, působí protizánětlivě, snižují hladinu lipidů atd. Z nenasycených kyselin můžeme jmenovat např. kyselinu linolovou a arachidonovou, mezi mononenasycené patří kyselina olejová a dále jsou zde zastoupeny i nasycené mastné kyseliny, jako je kyselina palmitová, myristová ...

Terpenoidy

Terpenoidy jsou sloučeniny, které jsou dobře známé svými antioxidačními, protirakovinnými a imunomodulačními účinky.  Jejich síle neodolají ani bakterie a viry. Hlíva je bohatá naergosta-5,7,22-trien-3-ol, (3..,22E), (22E)-ergosta-5,7,9(11),22-tetraen-3..- ol, ergost-5,8(14)-dien-3-ol; D-xenialaktol, ergothionein, dimethylhydrazin, N,N,Ntrishydrazinekarbonyl, gosterolatd.

Fenylové sloučeniny

Fenylové sloučeniny jsou v hlívě zastoupeny kumariny, např. 3-(2-indolyl)isokumarin. Tyto sloučeniny mají své využití i v medicíně, kdy se podávají i pacientům s lymfedémem a snižují též krevní srážlivost, hlavně shlukování trombocytů.

Fenolové sloučeniny

Fenoly se vyznačují hlavně schopnostmi snižovat oxidační stres, tj. neutralizují volné radikály. Z hlívy byl extrahován např. 2,4-bis(1,1-dimethyl ethyl či  2,5-di-tertbutylphenol.

Steroly

Hlíva je také plná mykosterolů, které např. regulují hladinu lipidů a neutralizují volné radikály. Mezi steroly patří i vitamín D2, tj. ergosterol. Dále pak je v hlívě peroxid ergosterolu, cerevisterol, 5α, 8α-epidioxy-(22E, 24R)-23-metylergosta-6, 22-dien-3β-ol , 3β, 5α, 9α-trihydroxy-(22E, 24R)-23-metylergosta-7, 22-dien-6-on, 3β, 5α, 9α-trihydroxy-(24S)-ergost-7-en-6-on, 3β, 5α, 9α, 14α-tetrahydroxy-(22E, 24R)-ergosta-7, 22-dien-6-on, (22E, 24R)-ergosta-7, 22-diene-3β, 5α, 6α, 9α-tetrol (5), 5α, 9α-epidioxy-3β-hydroxy-(22E, 24R)-ergosta-7, 22-dien-6-on, 5α, 9α-epidioxy-3β-hydroxy-(24S)-ergost-7-en-6-on and 5α, 6α-epoxy-(22E, 24R)-ergosta-8, 22-diene-3β, 7β, 14α-triol aj.

Látka dodávající aroma a chuť

Chuť a vůni dávají houbě mnohé sloučeniny, v hlívě se jedné o přibližně 45 složek, mezi nimiž jsou i ketony, thioly, ester, alkoholové sloučeniny, sloučeniny obsahující síru i aldehydy aj. Jmenovitě můžeme zmínit např. oktan-3-on, alfa pinen, anisaldehyd, 3-methyl-1-butanol, 3-methyl-1-propanol, benzaldehyd, cystein, methionin aj.

Vitamíny a minerály

V hlívě jsou též obsažené mnohé minerály a stopové prvky, jedná se hlavně o draslík, sodík, vápních, hořčík, selen, mangan, železo, zinek, meď aj. Vitamínová složka je tvořeba převážně vitamíny skupiny B, vitamínem D a E, v malém množství je zde i vitamín C.

Vliv na lidský organismus

Převzato z: cinskyherbar.cz

Imunita

Hlíva v souladu s imunitním systém

Imunitní systém je nejen ochránce našeho zdraví, ale i života jako takového. Těžké vrozené imunodeficity mohou končit i úmrtím dítěte na i pro nás banální nákazu. Správná funkce imunitního systému je velmi důležitá. Musí rozeznat cizí nebezpečné vzory, antigeny, ale také cizí, které nejsou nebezpečné, a musí je odlišit od těch našich.

Na cizí nebezpečné antigeny, které jsou např. na površích bakterií, parazitů, virových částic, rakovinných buněk atd., musí reagovat obrannou zánětlivou reakcí, aby nebezpečí odstranil, na cizí „bezpečné“, kam patří např. alergeny, by neměl reagovat zánětem. Někdy se však stane, jak to vidíme u alergií, že imunitní systém bojuje i s pylovámi zrnky, prachem atd. a vyústí to až v chronický alergický zánět. Dalším patologickým stavem jsou autoimunitní záněty, kdy imunitní systém reaguje i s vlastními antigeny.

Je dobré imunitní systém posílit v případě boje proti cizímu nebezpečnému, ale naopak jej umírnit v případě, že reaguje přehnaně. Přesně toto umí hlíva.

Proběhlo mnoho pokusů in vitro, kdy se k buňkám imunitního systému přidává hlíva a sleduje se, jak imunitní buňky reaguji. Hlíva dokáže imunitní buňky stimulovat. Hlavně její polysacharidy se vážou na povrchové receptory na těchto buňkách. To vede k tomu, že tyto buňky aktivují, začnou se dělit, produkovat imunitní odpověď zvyšující cytokiny, tj. např. TNF alfa, IL-2, IL-1beta. Pokud jsou hlívě vystaveny makrofágy, posiluje se jejich fagocytární a zabíjecí schopnosti. Buňky tedy aktivněji pohlcují např. bakterie, které následně zabijí.

Nebyly prováděny jen pokusy na buněčných kulturách, ale také na zvířatech, byly též vytvořeny klinické studie.

Jedna z nich sledovala vliv hlívy na zdraví dětí, které často trpívají infekcemi dýchacích cest. Studie se účastnilo 175 dětí, které dlouhodobě dostávaly hlívu. U dětí se snížila nemocnost, a u 36 % dětí nedošlo k onemocnění během roku vůbec. Z krevních testů se ukázalo, že užívání hlívy zvýšilo počty imunitních buněk a také koncentraci potřebných cytokinů. Imunitní systém a obrana dětí před infekcemi tak byla značně posílena.

V jiné klinické studii autoři oslovili sportovce. Velká fyzická námaha totiž imunitní systém oslabuje, vrcholoví sportovci jsou tedy náchylnější k nemocem. Sportovci byli rozděleni do dvou skupin, jedna dostávala placebo a druhá pleuran. U skupiny s pleuranem došlo k poklesu nemocnosti, krevní testy potvrdily, že se zvýšila aktivita NK buněk a také fagocytární schopnosti makrofágů.

Imunostimulační účinky by se mohly uplatnit i ve vakcinologii. Aby vakcína byla úspěšná, tj. vyvolala produkci protilátek proti podanému patogenovi, jeho antigenu, je nutná plná stimulace imunitního systému. Proto se do vakcín přidávají např. soli hliníku. Toto by ovšem mohla obstarat i hlíva. To bylo potvrzeno v jedné studii, kdy byla tato vakcína aplikována zvířatům a vyvolala dostatečně silnou reakci. Došlo k vytvoření protilátek a paměťových buněk.

Nyní jsme v krátkosti přiblížili imunituposilující účinky a podíváma se na ty tlumivý.

U myší byl podáním toxické látky vyvolán zánět středního ucha. Aktivace imunitního systému způsobovala další poškození tkáně, otok, hnis, zvýšila se také produkce toxických volných kyslíkových radikálů. Po podání hlívy došlo ke zklidněnění zánětu a tedy i zmenšení poškození středouší, včetně bolestivosti. Účinek hlívy se vyrovnal protizánětlivému léku Indometacinu.

Ukázalo se také, že hlíva umí ochraňovat sliznice a snižovat zánět. Pokusné krysy byly rozděleny do dvou skupin, jedné přidávaly k potravě pleuran, druhá nedostávala nic. Po 4 týdnech jim byla podána toxická látka poškozují střevní sliznici, u krys s pleuranem byl rozsah poškození mnohem menší, a to až o 67 %. Infiltrace střevní sliznice imunitními buňkami byla menší, nebyl tak výrazný zánět. U pleuranem léčených krys pak došlo i k rychlejší úpravě stavu.

Podobného efektu se dosáhlo i v případě, že trpěly krysy obdobou lidské Crohnovy nemoci. I zde byl zánět zmírněn.

Hlíva může pomoci také alergikům, zmírnit alergická zánět. Pokusy potvrdily, že snižuje aktivitu buněk, které jsou zapojeny do alergických reakcí, stejně tak se sníží i koncentrace cytokinů, které alergii posilují. Díky tomu se sníží zvýšená reaktivita dýchacíh cest u astmatiků. Ale nejen jim, hlíva je prospěšná i v případě atopického ekzému. V klinické studii bylo 80 pacientů s ekzémem. Před zahájením krémem, který obsahoval beta glukany z hlívy, byl ekzém zhodnocen lékařem, po podávání pacienti uvedli, že je kožní defekty tolik nesvědily, nebolely, snížila se suchost a pnutí pokožky. Lékař také potvdil, že došlo ke zmenšení rozsahu poškození pokožky a zklidnění zánětu. Krém byl velmi dobře snášen a pacienti uvedli, že nezaznamenali žádná negativa této léčby.

Je zjevné, že hlíva umí harmonizovat imunitní systém, posílit jeho obranné funkce v případě infekcí, a naopak jej zklidnit v případě patologických zánětů.

Infekce

Hlíva v boji s infekcemi

Každý z nás se jistě setkal a nějakým typem infekčního onemocnění, které si vyžádalo ulehnutí do postele a další léčbu. Na většinu virových infekcí neexistuje léčba, problém nstává i s infekcemi bakteriálními, neboť se zvyšuje neodpovídavost bakterií na antibiotika, tj. rezistence. Vědci se snaží co nejrychleji najít nový typ antibiotika a také hledají inspiraci a pomoc v přírodě. Právě i v houbách, tedy i v hlívě.

Ta jednak posiluje imunitní systém a sliznice, takže se infekce hůře dostane do organismu a je rychleji eliminována, a jednak obsahuje látky, které jsou pro infekční činitele toxické.

Mezi tyto látky patří např. fenoly či taniny, které umí poškodit membránu bakterií, omezují syntézu bílkovin, které potřebuje patogen k přežití, a také snižuje produkci povrchových molekul, které by umožnily bakterii uchytit se na sliznicích. Při studiích, kdy je k vybraným bakteriím přidávána hlíva, či složky z ní, se prokázalo, že hlíva si poradí se zlatým stafylokokem, salmonelou, acibokaterem,  E. coli, pseudomonádou, klebsielou aj. A to i s druhy, které jsou rezistentní proti mnoha typům antibiotik, nejen tedy jednomu.

Hlíva také účinně bojuje s plísňovými a kvasinkovými patogeny. Jejímu účinku podléhají např. Candida albicans, Candida glabrata a z plísní jsou to  Aspergylus, Trychophyton a Epidemophyton.

Hlívou je také možné likvidovat nebuněčné patogeny, tj. viry. Díky blokaci reverzní transkriptázy blokuje replikaci HIV, podobně tak je účinná v případě herpetických a chřípkových virů.

Viry ovšem protiinfekční účinky hlívy nekončí. V pokusu bylo zjištěno, že hlíva může pomoci i při nákaze trypanozomou. Je to parazit přenášený mouchou tse-tse a způsobuje tzv. spavou nemoc. Pokus byl proveden na myších, které byly nakaženy parazity. Myši byly rozděleny do 6 skupin a každá byla léčená jinak, aby se mohlo porovnat, která léčba je neúčinnější. 1 skupina nebyla léčena ničím, další dostávaly extrakt z hlívy v různých kombinacích a poslední skupina dostávala standardní lék používaný pro léčbu, tj. diminazin acuturát. Hlíva byla velmi úspěšná v eliminaci parazita, při dávce mezi 200 a 250 mg/kg došlo k poklesu parazitémie na míru nedetekovatelnosti parazita. Byl účinnější než diminazin. Neléčené myši umíraly mnohem dříve, některé před ukončením studie.

Antioxidační účinky

Oxidační stres je pro nás nebezpečný. Volné radikály vznikající v těle působí „toxicky“, narušují buněčné membrány, kdy dochází k lipoperoxidaci, narušují však také DNA. Způsobené změny pak mohou přispět k rakovinnému zvrhnutí. Volné radikály vznikají i při metabolických procesech v těle, ale ty jsou neutralizovaány mechanismy tělu vlastními. Při jejich zvýšené produkci je tělo již nemůže neutralizovat a je nutné dodávat antioxidanty do těla společně se stravou. S neutralizací volných radikálů pomože i hlíva.

Při pokusech v roztocích, kde jsou sloučeniny tvořící volné radikály, se ukázalo, že jejich koncentrace klesá, pokud je přidána hlíva, extrakty z ní připravené. Snižuje se koncentrace hydroxylových a superoxidových radikálů. Pokusy se provádějí také na zvířecích modelech, jelikož oxidační stres je možné sledovat díky parametrům, které se v krvi mění, a to hlavně markery peroxidace lipidů. Pokud je u zvířat vyvolán oxidační stres, např. vyvolán zánět podáním toxické látky, zvyšují se koncentrace malondialdehydu v krvi, zvětšuje se míra poškození tkáně. V přítomnosti hlívy je zánět i poškození mírněn a koncentrace malondialdehydu nestoupá. Navíc hlíva posiluje aktivitu tělu vlastních neutralizačních enzymů. To se také prokázalo s pokusy obdoby Alzheimerovy choroby u myší. V mozku se při této degenerativní chorobě také zvyšuje množství volných kyslíkových radikálů a tím se urychluje postup nemoci. Pokud je podávána hlíva, postup nemoci se velmi zpomalí, dokonce může dojít ke zlepšení stavu,což se u myší prokázalo. Při bližším se zjistilo, že hlíva aktivova v mozku enzymy neutralizující volné radikály a snižuje také usazovaní amyloidu a tvorbu amyloidových plaků.

Onkologie

Hlíva a rakovinné buňky + ochrana před protinádorovou terapií

Nádorová onemocnění jsou dnes stále častější. Již není nikdo, kdo by se osobně či ve své blízkosti nesetkal s touto nemocí. Díky pokrokům v medicíně již není diagnóza rakovina rozsudkem smrti, přesto někteří pacienti podlehnou a léčba samotná je velmi náročná, mnohdy zanechává i trvalé následky. Hledají se tedy nové možnosti, jak pacienty léčit, a hlavně vyléčit bez toho, aby došlo k dalšími poškození organismu. V tomto ohledu mohou pomoci i vitální houby včetně hlívy.

Mnoho pokusů se provedlo na buněčných kulturách různých druhů rakovin. K z rakovinných buněk připravené kultuře se přidávají extrakty z hlívy a sleduje se, jaký účinek to bude na buňky mít. Rakovinnné buňky reagují na přítomnost hlívy tak, že se přestávají dělit, nádor by se tedy nezvětšoval. Důležitější však je, že jsou poškozovány i mitochondrie buněk. Mitochondrie jsou takové „elektrárny“, dodávají buňce energii, pokud nejsou aktivní, buňka propadá apoptóze či jinému typu buněčné smrti. Dále také hlíva spouští nitrobuněčné signální cesty, které vedou k apoptóze. Poškozuje také DNA rakovinných buněk, zatímco zdravé buňky nijak neohrožuje. Rakovinné buňky jsou totiž v mnohých ohledech velmi odlišené od zdravých buněk. Takto reagují na hlívu buňky rakoviny prostaty, střeva, prsu, plic i buňky leukemické.  Navíc hlíva posiluje také protinádorovou imunitu, NK buňky, makrofágy, T lymfocyty aj., tyto buňky se postarají o usmrcení buněk nádoru.

Dalšími možnostmi zkoumání protirakovinných účinků je i využití pokusných zvířat.

Byl vytvořen model leukémie, pokud byla myším podávána hlíva, zvýšila se produkce zdravých krevních buněk a posílila se protinádorové imunita a bylo potlačeno množení rakovinného klonu. Podobně dopadla studie s lymfomem, kdy došlo až k 75 % regresi nádorů při návkách 20 mg/kg. Nemocné myši léčené hlívou tak žily déle než ty neléčené. Ještě zmíníme rakovinu žaludku, v tomto případě se snížila velikost tumoru a také se omezilo metastazování.

Hlíva také může zmírnit dopady protinádorové radioterapie. Vystavení myší záření vyústilo v útlum kostní dřeně, ale jen v případě, že nedostávaly hlívu, jelikož u myší jí krmených došlo k rychlé obnově krvetvorby. U myší s hlívou byla buněčnost kostní dřeně 5,1x106  a u myší bez hlívy 1,1x106 .

Hlíva tedy pomáhá zabíjet rakovinné buňky, zlepšovat protinádorovou imunitu a snižuje také negativní dopady protirakovinné léčby.

Vliv na hladinu glukózy

Hlíva a cukry

Cukrovka, diabetes mellitus, není jednotné onemocnění. Existuje několik druhů, ale nejčastěji se uvádějí dva, a to cukrovka typu I, která je autoimunitním onemocněním, kdy se tvoří autoprotilátka, dochází k destrukci slinivky a je nedostatek inzulinu, a cukrovka typu II. u ní ja hlavním problémem spíše inzulinorezistence, tj.  buňky nereagují na přítomnost inzulinu. Samozřejmě i zde může být zánětem poškozená slinivka a může dojít ke snížení produkce inzulinu. Dle toho se také odvíjí léčba. U mnoha pacientů s cukrovkou II postačí dieta či antidiabetika, u cukrovky I a vážných stavu cukrovky II se podává inzulin.

Narušení regulace cukrů v krvi nehrozí jen akutními stavy, jako jsou hyper- či hypoglykemický šok. Má také chronické dopady na zdraví. Cukry v krvi poškozují cévy, nervy, a tedy i tkáně. Nejvíce trpí ledviny a sítnice. Dochází tak k zhoršení hojení ran, neuropatickým bolestem, selhávání ledvin a slepotě.

Pokusy na krysách, u nichž se vyvolal stav podobný lidské cukrovce, se ukázalo, že podávání hlívy může snížit a stabilizovat hodnoty glykémie. Krysy měly vysoké hladiny glykémie a hlíva je snížila o cca 23,5 %. Díky tomu, že je hlíva i protizánětlivá a snižuje oxidační stres, omezuje další poškození slinivky a tkání. Navíc obnovuje citlivost buněk k inzulinu, ruší inzulinorezistenci.

Byla též provedena studie s dobrovolníky, skupinou zdravých jedinců a skupinou s cukrovou II. Byla jim podávána suspenze z prášku z hlívy. Následně jim byla podáva velká dávka glukózy. U zdravých lidí nedošlo k tak výraznému nárůstu glykémie po jídle, k tomu nedošlo ani u diabetiků, kde bychom to očekávali, navíc se zvýšila i hladina inzulinu. V přítomnosti houby se sice vstřebalo více glukózy ze střeva, ale urychluje její zpracování a aktivitu glukokinázy.

Vliv na tuky

Velkým celosvětovým problémem je obezita a zvýšená hladina tuků v krvi lidí, i těch, kteří obézní nejsou. Hyperlipidémie zvyšují riziko a rychlost postupu aterosklerózy, tj. kornatění tepen. Tuky se ukládají do cévní stěny, ve které dochází k zánětu, cévy se ztlušťují, ztrácejí pružnost a zužují se. je také vyšší riziko vzniku krevních zátek, trombů. U pacientů s hyperlipidémií se tak častěji setkáváma s ichemickými chorobami srdce a dolních končetin a vysokým tlakem. Mohou se však oběvit i akutní stavy, např. mozková či srdeční mrtvice.

Je tedy velmi důležité mít hladinu tuků v krvi pod kontrolou. Mnohy je snížení stačí změnit životní styl, hlavně pak stravu a zařadit pohybovou aktivitu, mnohdy je nutné úžívat hypolipidemika. Jsou však i rostlinné prostředky, které mohou pomoci snížit hladinu tuků v krvi pacientů. Toto umí í hlíva. Pokusy na krysách, které trpěly dědičnou hypercholesterolémií, se podávání hlívy ukázalo být velmi prospěšné, neboť došlo k poklesu koncentrace triglyceridů a celkového cholesterolu. A to bez toho, aby jim byla podávána jiná terapie.

Byly však vytvořeny také klinické studie, jedné z nich se účastnilo 20 dobrovolníků (9 mužů a 11 žen mezi 20‒34 lety), které autoři studie rozdělili do dvou skupin. Jedna měla hlívu v polévce, a to 30 g na porci, druhá skupina dostávala polévku bez hlívy. Za 21 dní, tak dlouho studie trvala, se provedly krevní testy, které odhalily, že dobrovolníci, kteří jedli polévku s hlívou měli nižší koncentraci triglyceridů a oxidovaného LDL, což je ten nejrizikovější lipid pro zvnik aterosklerózy. Autoři si myslí, že tento lipidy snižující efekt má kyselina linolová, ergosterol a sloučeniny ergostanu.

Vliv na játra

Vzhledem k antioxidačním a lipidy snižujícím účinkům dokáže hlíva ochraňovat jaterní tkáň. Játra jsou enormně zatěžovaným orgánem, který nejen detoxikuje, ale také se podílí na metabolismu živin a syntéze proteinů. Při pokusech se zjistilo, že tlumí záněty a podporují obnovu poškozené tkáně poté, co jsou játra vystavena toxickým látkám, jako jsou thiocetamid, acetoaminofen či tetrachlometan. Pokud je podávaná pokusným zvířatům i hlíva nezhoršují se v takové síle jaterní testy, nárůst AST a ALT by odrážel poškození jaterních buněk. A při zkoumání vzorku tkáně se také potvdilo, že poškození není tak vážné jako u zvířat, která hlívu nedostávala. Nejsou přítomné zánětlivé změny, steatóza, nekróza či cirhotické změny.

Játra výrazně poškozuje také infekce virovými hepatitidami B a C, i negativní dopady hepatitid na játra je možné ovlivnit hlívou, neboť tato omezuje šíření infekce, tj. vstup viru do buněk.

Vliv na žaludek

Pro testování vlivu hlívy na žaludeční sliznici byl vytvořen pokus, ve které se krysám podala kyselina octová, která narušila sliznici žaludku takovou měrou, že doslo k vytvoření hlubších lézí. Krysám poté vědci podávali vytvořený hlívový extrakt. V jeho přítomnosti došlo ke snížení oxidačního stresu, ke zvýšení aktivity enzymů a sloučenin, které neutralizují volné radikály, tj. superoxiddismutáza, glutationu aj. U hlívou léčených krys, na rozdíl od těch neléčených, došlo ke zmenšení lézí a urychlejí hojení žaludeční sliznice. Zvýšila se produkce hlenu, který má ochranný charakter, neboť díky němu se ke sliznici dostane méně škodlivin, které by ji dráždily.

Je tak patrné, že extrakt z hlívy snižuje oxidační stres, který má poškozující charakter, a také podporuje odolnost sliznice proti působení škodlivin, což je zajištěno nárůstem produkce hlenu.

Vliv na tvorbu krve

Hlíva může být použita i jako antianemikum. Je totiž zdrojem dobře vstřebatelného železa, jehož vstřebávání podporuje. To bývá problémem, že i když lidé užívají železo, nemusí se dobře vstřebávat a efekt léčby je malý. V jednom pokusu vědci sledovali schopnost hlívy akumulovat železo, její akumulační kapacita je vysoká. To by mohlo být využito pro výrobu léčiva. Hlíva by byla pěstována na substrátu bohatém na železo, které by „nasála“ do sebe a její užívání by pomohlo lidem s anémií.

Vliv na krevní tlak

Jelikož hlíva snižuje hladiny lipidů a cukrů v krvi, podílí se na udržení dobrého stavu kardiovaskulárního systému. V pokusech s 27  pacienty s cukrovkou II a vysokým krevním tlakem se prokázalo, že podávání 3 gramů hlívy vede za 3 měsíce k poklesu systolického i diastolického tlaku, a samozřejmě také ke snížení hladiny cukrů v krvi.

Detoxikační účinky

Degradace škodlivin

Enzymy obsažené v hlívě mají schopnost degradovat mnohé škodlivé, velmi těžkou odbouratelné škodliviny, které vypouštíme do prostředí či je využíváma k hubení škůdců atd.

V jedné se studií se prokázalo, že hlíva úpěšně degraduje bisfenol A, což je endokrinní disruptor, tj. má negativní vliv na aktivitu žláz s vnitřní sekrecí. Hlíva umí tuto látku „přeměnit“ na neškodné sloučeniny. Do nádoby pro tento účel připravené dali vědci houbu a komunálním odbadem s bisfenolem, na konci pokusu bylo odstraněno 95 % škodlivých látek.

Stejně tak dokáže hlíva degradovat antibiotika, jejichž přítomnost v životním prostředí je nežádoucí. V případě prováděného pokusu degradovala hlíva ciprofloxacin.

Krom toho hlívová laktáza také „ničí“ aflatoxin B1, což je toxický produkt plísní, často se stává, že je přítomen v mouce a jiných potravinách. Potravina je jím znehodnocena a je nutné ji vyhodit, tomu by se mohlo zabránit pomocí hlívy, neboť dokáže odstranit až 90 % aflatoxinu.

Zdroj informací:

P. Valíček - Houby a jejich léčivé účinky; Start, 2014

cinskyherbar.cz

Zdroj  obrázků: Ericsteinert / CC BY-SA (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)